Jsem opět na místě činu. Malebná hvězdárna v Úpici, kde se již pomalu zbarvuje listí a neblaze připomíná, že léto již musí ustoupit zimě. Rozhodla jsem se zavzpomínat na těch sedm krásných dní, které jsem tu strávila s dalšími devíti vedoucími a třiceti úžasnými dětmi. Krásné, ale ne vždy snadné.
Na ÚLeTu jsme se sešli na konci července ve dnech 27.7.-3.8. a nečekalo nás nic méně drsného, než ztroskotání na moři.
S vedoucími jsme se na palubě lodi objevili již v pátek, abychom pro cestující přichystali veškerý komfort a zábavu. Chystala se kuchyň a intenzivně se připravovaly aktivity na seznamování cestujících z celé České republiky. Sami jsme si krátili čas důležitým a krásným pokusem, demonstrující Archymedův zákon. Pamatujete si ještě, proč lodě plavou, i když jsou železné?
Naše loď už čekala jen na poslední záležitost – cestující.
Mezi 9 a 12 hodinou se na palubu Úpického trajektu sjeli všichni účastníci plavby. Sami jsme si každý připravili své kajuty k obývatelnému stavu a abychom se společně zabavili před tím, než dorazí zbytek cestujících, zkoušeli jsme výrobu papírových tangramů - ano i tak se dá pojmenovat obyčejná vlaštovka :) Společně jsme zkoušeli dolet vlaštovek i konstrukčně náročnějších vzdušná plavidel.
Po obědě bylo třeba se na společné lodi seznámit. Naučit se za jedno odpoledne třicet jmen je téměř nadlidský úkol. Kolik jste si jich po seznamkách zapamatovali vy? !!!! Zapsat něco o seznamkách!!!
Ve skupině nejde pouze o to seznámit se jmény ale i poznat vlastnosti a schopnosti dalších lidí. To už by se nám ale ve třicetičlenné skupině nepodařilo a tak jsme se rozdělili do menších týmů a vyzkoušeli si pracovat společně na jednoduchých úkolech. Tedy jednoduché se možná zdáli na první pohled.
